O projektu:
Secesní vila byla založena roku 1905 Ottou Primavesi. On i jeho manželka Eugenie jakožto velcí milovníci umění pozvali k architektonickému návrhu své přátele a v tu dobu již proslulé architekty Franze svobodného pána von Krausse a jeho společníka Josefa Tölka. Na výzdobě interiérů se podíleli tehdejší přední umělci jako Anton Hanak, Josef Hoffman a částečně i Gustav Klimt.
Po rozpadu Rakouska-Uherska rod Primavesi vilu prodal a odešel do Vídně. Během dvacátého století byla vila přebudována na soukromé sanatorium, které bylo v padesátých letech znárodněno, což vedlo k velkým stavebním zásahům a odstranění všech uměleckých děl. V devadesátých letech se do rekonstrukce vily v havarijním stavu pustila paní Honzíková, dcera původního majitele sanatoria. Po dlouhém hledání byla nalezena téměř všechna původní historická díla, vila se opět probudila k životu a stala se národní kulturní památkou NKP.
Budova je významnou kulturní památkou, proto její obnova probíhala podle přísných podmínek, historických zmínek a fotografií, aby vše vypadalo jako za doby velké slávy rodu Primavesi. To se ovšem netýkalo osvětlení v soukromé jídelně v prvním poschodí neboť ohledně svítidel se nedochovala žádná dokumentace. Proto jsem byla pozvána k vypracování návrhu, který se i realizoval.
Hlavní požadavek na svítidla byl, aby do místnosti harmonicky zapadla a výsledný vjem byl ucelený pro celý prostor. Obložení, podhled a nábytek jídelny je převážně ze dřeva. Hlavními prvky místnosti jsou čtverce a osmiúhelníky, proto byly tyto geometrické tvary zakomponovány do hlavního lustru o průměru 1,5 m. Tvoří jej tři pravidelné duté osmihrany z mosazi (velký, menší a nejmenší, kterými vedou elektrické kabely), dvacet kvádrových světel se čtvercovým půdorysem a dva hlavní pasířsky tepované osmihrany. Mosaz byla zvolena, protože stárne stejně jako dřevo, čož zaručuje soulad svítidla v místnosti a je dalším materiálem již stávajícího radiátoru.
Do spodního a zároveň největšího osmihranu jsou zasazena čtyři svítidla. Z jehož vnějších hran vychází osm ramen s dalšími čtvercovými světly. Prostřední menší osmihran taktéž obsahuje ramena se svítidly. Stěny obou těchto osmihranů zdobí pasířsky vypracované ornamenty. Jedná se o stejné tvary, jaké můžeme vidět na krytech radiátorů, odkud byly převzaty. Vzor je dvojí a střídá se. Vnitřní čtyři skleněné díly svítidla zasahují až do 3/4 spodní části, díky čemuž při rozsvícení prochází světlo pasířskou prací a lze tvary mnohem lépe vnímat. Zároveň se od mosazného povrchu světlo odráží, což je v tmavé místnosti žádoucí.
Na začátku 20. století byla jídelna světlejší. Léty ztmavlé dřevo pohlcuje hodně světla, proto prostor dosvětluje dalších 14 čtvercových svítidel podél zdí a menší svítidlo ve výklenku nad dalším menším pravděpodobně karetním stolkem. Toto svítidlo je již jednodušších tvarů, ale přebírá ideu prosklených svítidel jako u velkého svítidla s tím rozdílem, že už není osmihranný, ale jednoduššího obdélníkového tvaru.
Design svítidel – Jarmila Zahradníková BA (hon) IAD, ‚BA (hon) Arch
Foto – Alexandra Letard
Realizace svítidel – Pavel Strakoš – Pasířství Pavel Strakoš Opava
